Zkuste si představit život, kdy nic nemáte. Život, kdy nevlastníte ani dům, ani auto, a třeba ani nádobí v kuchyni nebo krásné šaty ve skříni. Zkuste si představit, že Vás netíží nic z toho, co vlastníte, že nemáte opravdu nic, a přesto můžete mít každý den cokoli, na co si jen vzpomenete.
Přiznám se, že my jsme si dřív něco takového vůbec nedokázali představit. Nedokázali jsme si představit, že bychom mohli být šťastní v domě, který nevlastníme, který není náš. Roky jsme v Česku platili hypotéku v naději, že za 20 let bude dům náš.
Možná je to tím, že žijeme v cizí zemi a vnímáme, že jsme tu stále jen na návštěvě. Snad je to tím, se neustále cítíme být na cestě, a že ten skutečný domov nemáme spojený s konkrétním místem, ale neseme si ho v sobě. Každopádně jsme se naučili žít bez potřeby vázat se ke konkrétním věcem, věci vlastnit a nést si je životem.
Dneska máme pocit, že nepotřebujeme dům vlastnit, abychom v něm byli šťastní. Nepotřebujeme mít pocit, že nám věci patří, aby nám přinášely radost. Dneska si dům pronajímáme na měsíc i s vybavením a jestli se v něm necítíme šťastní, můžeme si najmout jiný, třeba na opačné straně ostrova. Stejně tak si každý měsíc pronajímáme motorky, jaké právě chceme, nebo třeba auto, pokud ho zrovna potřebujeme. Můžeme si pronajmout kolo, vysavač, zahradníka nebo hospodyni či chůvu pro děti. Na měsíc, na půl roku, jak právě potřebujeme. A pronajmout si můžete třeba i šaty, pokud je chcete jen na pár záběrů.
Je to zvláštní život, to přiznávám. Je to život bez jistoty, že budeme ve stejném domě i za 20 let. Je to ale zároveň život plný svobody, že příští týden nebo za měsíc můžeme žít v jiném městě nebo na jiném ostrově. Nic nás neváže ke stejnému místu ani ke stejnému způsobu života.
Pochopili jsme, že nepotřebujeme vlastnit věci, aby nám přinášely radost. Necítíme tíhu jejich vlastnictví a ani pouto k nim. Netíží nás pračka, lednice nebo televize, nemusíme řešit, když se něco rozbije nebo nám to přestane vyhovovat. Stačí nám, když si věci k životu jen na chvíli půjčíme, jen na čas pronajmeme. A pak je zase vrátíme, abychom si v případě potřeby mohli do života přivést jiné.
A že je to drahé? Kdepak. Cena takového života není ve větších penězích, ale v jistotě. Platí se jistotou, že za 5 nebo za 10 let budeme mít cukr stále ve stejné poličce nad kuchyňskou linkou, jistotou, že budeme mít i za rok v garáži auto, které tam stojí dnes.
Možná Vám přijde pošetilé a nedospělé pronajímat si život. Možná bychom měli mít více rozumu a odpovědnosti. Možná. Prozatím máme ale v životě obrovskou svobodu, volnost a lehkost. Vlastní dům a auto tam třeba zase jednou budeme mít. Nebo také ne. Nechceme umřít s hromadou majetku. Chceme odejít se vzpomínkami a zážitky. Chceme prožít život na milionu míst, ne s milionem věcí na půdě.
Neříkám, že je to pro každého. Zkuste si to ale jen představit. Třeba v té představě také ucítíte slabou vůni svobody a volnosti. Třeba v tom ucítíte, jaké by bylo žít bez tíhy věcí, které vlastníme.
Mějte moc krásný a šťastný den 
S úctou a láskou,
Život trochu jinak
Pokud chcete vědět víc o našem životě na druhé straně světa, nebo nás jen podpořit, přečtěte si naši knihu. Nechte si vyprávět příběh o odvaze vydat se za svým snem. Příběh o naději, že přes všechny nesnáze a trápení je svět tím nejúžasnějším místem k životu.
Ze srdce děkujeme 🙏🍀